TZ č.1610 v prodeji

TZ č.1610 v prodeji

Můžete se stát našimi fanoušky na facebooku a sledovat tak aktuální informace. Klikněte ZDE
Od září 2012 máme svoji magnetku. Přijdtě si ji pořídit a vyzdobte si například ledničku. Více o magnetických místech ZDE
JÍZDNÍ KOLA V ARMÁDÁCH

Jízdní kolo v armádách nebylo nic neobvyklého. Zanedlouho po jeho vynálezu ho vojáci využívali pro průzkum, pronásledování, boční krytí, ale i pro provádění rychlých přepadů. Předností těchto jednotek byl relativně rychlý a nehlučný postup.
I v armádě mladé Československé republiky byly útvary, které používaly tento populární a rozšířený dopravní prostředek. Bicykly používal Instrukčn í prapor, spojovací útvary a hraničářské prapory. Ve 30. letech sice probíhala v naší armádě rozsáhlá motorizace, ale vybavení pěchoty jízdními koly nadále představovalo levný a efektivní prostředek pro zvýšení rychlosti a akčního rádiusu jednotek. Představovaly tak přijatelnou alternativu k drahé motorizaci, kterou samozřejmě nemohly nahradit. Navrhovalo se, že cyklisty budou doprovázet vozidla, která povezou těžké kulomety, děla a zásoby. Cyklistický útvar bojoval jako běžná pěchota. Kola využíval jen k přesunu na bojiště apod. Zajímavé je porovnání rychlostí jednotlivých druhů vojsk. U pěších vojsk se počítalo s rychlostí 4km/h a denní vzdáleností 25, max. 40 kilometrů. Dragouni sice dosahovali denní trasy 7O kilometrů, ale koně byli závislí na krmivu a ošetřování. Cyklisté dosahovali průměrné rychlosti 12 km/h a denně urazili 60-70 kilometrů.
Při reorganizaci na počátku 30. let vynikaly v čs. armádě nové útvary. Mezi ně patřily i Cyklistické prapory (CP). Konkrétně byl postaven CP1 se sídlem v Jaroměři, CP2 v Olomouci, CP3 v Levici a CP4 v Sabinově. Až v roce 1938 vznikl CP5 se sídlem v Brně. Organizace těchto útvarů se shodovala s uspořádáním běžného pěchotního praporu. Skládal se ze tří rot cyklistických, jedné roty kulometné, jedné protiletadlové, jedné náhradní a jedné roty doprovodných zbraní (protitanková děla, minomety, ženisté, spojaři). Činnost praporu se řídila podle ¨Cvičebního řádu pro cyklistické jednotky¨, který nesl označení G-IX-2. Příslušnost vojáka k CP vyznačoval kulatý textilní rukávový znak se symbolem šlapek a převodníku.
Jízdní kola armádě dodávaly Zbrojovka Brno, ČZ Strakonice a Stadion Rakovník. I když to byly firmy zavedené, potýkaly se útvary s nedostatečnou kvalitou. Nejporuchovější byla kola z Rakovníka, strakonickým zase praskaly vidlice a řídítka.


zdroj: Hrubíček Ivo-Kola v armádách


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CYKLISTICKÝ PRAPOR 1 A MĚSTO SLANÝ

Je s podivem, že královské město Slaný se svou bohatou historií nemělo vojenskou posádku. Až se zvolením starosty Karla Vettera se situace změnila. Po letech jednání bylo v roce 1936 rozhodnuto přidělit městu posádku. Tou měl být právě Cyklistický prapor 1 (CP1), přemístěný sem z Josefova.
Něco k historii praporu - CP1 vznikl 15.září 1933 a jeho sídlem se stala Jaroměř, pak Josefov. Již od počátku vzniku se prapor zúčastňoval četných cvičení, během nichž se zkoumala některá taktická a technická zlepšení. Přesuny na cvičení vždy vzbuzovaly zájem obyvatelstva.
28. května 1934 zemřel při pádu z kola desátník Oldřich Mácha. Smrt to byla zbytečná, neboť šlo o sázku. Dotyčný desátník totiž na bicyklu sjížděl staré schody ke kapli. Následující rok se u jeho hrobu konala pietní vzpomínka.
Na podzim 1937 se posádka cyklistů začlenila do nově vzniklých Rychlých divizí (RD) a přesunula se z Josefova do Slaného. Výstavba kasáren se ale zpozdila a útvar se musel dočasně ubytovat mimo město. A to 1. a 2. rota na mšeckém zámku a 3. a technická rota v bývalém cukrovaru ve Studeněvsi. Město Slaný slavnostně přivítalo nově příchozí vojáky 14. února 198. Na slánském náměstí zazněly projevy, pak se konala slavnostní přehlídka. Kromě obyvatelstva se slavnosti zúčastnili i zaměstnanci firmy Pála a dělníci z ČKD, kteří si přivedli i vlastní kapelu. Byl to pro Slaný velký okamžik, neboť cyklistický prapor byl první vojenskou posádkou ve městě!
Během prvních měsíců roku 1938 se mezinárodní situace vyhrocovala. V noci z 20. na 21. května byla provedena ostraha hranic. Do služby byly povolány dva ročníky záložáků. Slánský prapor cyklistů čítal 550 mužů a obsazoval území v okolí Jihlavy. Následující den byl útvar doplněn o 225 vojáků. Po sklidnění situace v pohraničí se prapor v polovině června vrátil zpět do Slaného.
K další vypjaté situaci v pohraničí došlo 12. září 1938 po rozhlasovém projevu Adolfa Hitlera. CP1 byl začleněný do 4. Rychlé divize. Ta měla za úkol obsadit území v okolí Sokolova. Část mužstva spolu s četnictvem a družstvem Stráže obrany státu (SOS) vyčistili od povstalců obce Habartov a Krajková, kde byla v noci přepadena četnická stanice. Složitou situaci na území s většinovým obyvatelstvem dokumentuje případ z 15. září, kdy vojín německé národnosti Cyklistického praporu zastřelil pět svých spolubojovníků, postřelil další tři osoby a nakonec si vzal vlastní život.
V dalších dnech se slánský Cyklistický prapor přesunul na jih od Jindřichova Hradce. Po mobilizaci 23. září se jeho početní stav zvýšil na 900 vojáků. Ale příprava na obranu republiky byla ukončena mnichovským diktátem a odstoupením pohraničí. Cyklistický prapor 1 zaujmul 10.října 1938 postavení na nově určené státní hranici, kde prováděl hlídkovou službu. Do Slaného se prapor vrátil ve dnech 21. a 22. října a proběhla demobilizace.
V následujících měsících probíhala reorganizace čs. armády, kterou ukončilo obsazení republiky dne 15. března 1939. Cyklistický prapor 1 byl rozpuštěn k 31. červenci 1939.


zdroj: Hrubíček Ivo – Kola v armádách
Dobner Libor – Jak vojáci do Slaného přišli, Slánské listy, 21.2.2013




---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MÁLO ZNÁMÝ DOKESKÝ RODÁK

Major Bohumil Pik


Mezi jednoho z významných rodáků z Doks můžeme z úctou zařadit pana Bohumila Pika.
Z dnešních dokeských občanů by již málokdo věděl, čím se tento člověk stal významným. Bohumil Pik se narodil 19.12.1910 v Doksích, v ulici Na vršku, v domě č.p.64. Jeho otec Rudolf,který pracoval jako horník, brzy ovdověl. O děti Bohumila a Marii se starali manželé Červenkovi z Velké Dobré, příbuzní otce Rudolfa. V roce 1928 Bohumil opustil Doksy a žil v Kladně.
V roce 1930 odešel do Prahy kde byl zaměstnán jako strojní zámečník v letecké továrně Avii.
Po mobilisaci v v září 1938 se rozhodl odejít bojovat za svoji vlast na západ. Jeho cesta vedla přes Polsko, Francii do Velké Británie. Stal se příslušníkem RAF a sloužil zde po celý zbytek války jako flight mechanic E u 311.sqdn. Dosáhl hodnosti rotmistra RAF. V Anglii se též oženil. Demobilizoval v roce 1945 v Anglii.
Koncem roku 1946 navštívil s jeho manželkou a synem Československo a zde 14.1.1947 obržel medaili za chrabrost od prezidenta E.Beneše. Ovšem po zjištění, že zde není jako
příslušník západní armády vítán, vrátil se zpět do Anglie.
29.8. 1991 byl plně rehabilitován a mimořádně povýšen do hodnosti majora ve výslužbě a
bylo mu uděleno čestné uznání při příležitosti morální a politické rehabilitace čs. zahraničních
letců a bývalých příslušníků RAF.

Major Pik zemřel v dubnu roku 1999.


------------------------
Z rukopisu psaného Bohumilem Pikem po roce 1990:


Jmenuji se Bohumil Pik a narodil jsem se 19.12.1910 v Doksích. Zde jsem pobýval do roku 1928. Po době jsem opustil Doksy a žil jsem v Kladně do roku 1930. V tomto roce jsem opustil Kladno a žil jsem v Praze, kde jsem pracoval jako strojní zámečník v letecké továrně v Avii. Když byla mobilisace a před vypuknutím války jsem uprchl do Polska v roce 1939 a přes Francii do Anglie kde jsem vstoupil do československé armády k letectvu, kde jsem za čest a slávu ČSR do roku 1945. V roce 1946 jsem navštívil Československo s mojí paní a synem, ale viděli jsme, že nejsme v ČSR vítaní, neboť já bojoval v západní armádě. Proto jsme se vrátili zpět do Anglie, kde žiji a vzpomínám na moji rodnou vlast a na moji rodnou obec ,kde jsem prožíval moje nezapomenutelná klukovská léta.

podepsán B.Pik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one